Košík
0
0,00 Kč
Březen pod deku vlezem aneb krátké pojednání o tom, jak vznikne taková ručně tkaná deka
23.02.2026
Během února vzniklo v naší dílně několik dalších dek a jelikož jejich výroba není jen tak, připravily jsme si pro vás krátký článek, ve kterém se vám pokusíme celý proces přiblížit....
Naše ručně tkané deky jsou vytvořené ze 100% merino vlny pocházející z Irska a každá je úplný originál. Vznikají v rodinkách o čtyřech až pěti členech, které pocházejí ze stejné osnovy, ale vzor a barvy každé z nich jsou jedinečné. Deka je zhruba 120 cm široká a 210 cm dlouhá + třásně. Utkaná keprovou vazbou, velmi odolná a hřejivá a přitom měkká. Je na ní použit zhruba kilogram vlny, to znamená skoro čtyři kilometry hebké příze, která vypadá jako upředená ručně a hraje všemi barvami nádherné irské přírody s klasickými tvídovými nopky.
Jak to vlastně celé vznikne?
No na začátku je nápad, vize a nebo třeba přání budoucího majitele popsané jako nálada nebo barevné ladění. Pak je potřeba chvíli kreslit, psát a počítat. Rozhodnutí o osnově a vzoru musí padnout. Ještě to neříká mnoho o výsledku, ale je to něco z čeho už potom musí tkadlec vycházet. Někdy je to jasné hned, jindy člověka ta osnova trochu trápí, než se ukáže.
Když je jasný plán, navine se základ pro celou tu novou rodinku, velká osnova ve dvou dílech na osnovní snovadlo. To je čas, kdy je možné zaposlouchat se do pěkné hudby nebo zajímavého pořadu v rádiu. Rozhodnutí již padla a teď se jen klade nitka vedle nitky. Ale bacha, ať to sedí, přeci jen je jich hodně přes sedm set.
Další část je největší námaha na fyzičku, dostat osnovu na osnovní válec a pak zase chvilka hudby nebo mluveného slova a provlékání každé nitě tou správnou nitěnkou. A paprskem. No a po vší té přípravě se člověk konečně ponoří do tkaní. Člunek lítá ze strany na stranu, pedály klapají a pokud se nikde nic nepřetrhne, dílo roste před očima a zase mizí na zbožovém válci. Jenže jak ta deka vypadá z druhé strany a co bylo vlastně na začátku? Tak to se dozvíme až budou všechny hotové. A při tkaní jedné deky už přicházejí nápady na druhou...a jak by vypadala takhle kombinace barev a co zkusit tuhle kostku....zkrátka s možnostmi roste chuť.
Slavnostní chvíle na konci dotkané osnovy, teď odstřihnout velkými krejčovskými nůžkami zbytek nití a nechat se překvapit, co to vlastně vzniklo.
Jenže tohle zdaleka není konec. Kromě toho, že se každé dece udělají ručně kroucené třásně, ještě je třeba je vysrážet praním (dost napínavé), důkladně vyžehlit a přišít cedulku.
A nastává dobrodružství zvané produktová fotografie. Záležitost pro trpělivé a odvážné. Zbývá už jen vymyslet jméno a další woolkanická deka se může vydat do světa.
